Page 110 - CZ_UNESCO_Zatec_2021_Nominace

Osekávání chmelových tyčí před jejich zarážením do země, VÝVOJ PĚSTOVÁNÍ CHMELE V 19. STOLETÍ
foto J. Wara, Žatecko, 1914
Způsoby pěstování chmele na poli se rovněž v 19. století
zásadním způsobem proměnilo. Tradiční formou bylo
upravení celé plochy, která se každoročně znovu rozdělila
na řádky a na vyznačených místech se do důlků s hnojem
vysazovaly sazenice chmele. Ve starších chmelnicích se
pečlivě upravila rostlina. Když chmel začal růst, zarážely
se k rostlině tyče a nejlepší výhonek se k tyči přivazoval.
Následně se zaléval, chránil před škůdci a během růstu
neustále vyvazoval až ke konci tyče.

K tomu se používaly speciální dřevěné jehlancovité žebříky
s opěrnou nohou. Jestliže byly tyče větrem poraženy, znovu
se postavily.

Při sklizni se postupovalo tak, že rostlina se odřízla nožem
asi 1 m od země a tyč se vytáhla speciálním zvedákem,
hákem, ze země i s navinutým chmelem. Podřezaný chmel
se česal buď na chmelnici, nebo se někdy na položené tyči
rozřezal na menší části, které se svázaly do malých otepí
a odvážely do stodol, kde došlo k očesání.

Při česání na chmelnicích se tyče se i s navinutým chmelem
snášely k připraveným podpěrným konstrukcím, umístěným
2. Popis na okraji chmelnice. Podpěry se opíraly jedna vedle druhé až
vytvořily jednostrannou stěnu a pod tuto stěnu se usazovaly
česáči chmele. Ti chmelovou révu stahovali po tyčích dolů
a sčesávali chmelové hlávky do česacích nádob, proutěných
košů a nůší. Po naplnění nádoby byl chmel odevzdáván
110 u chmelové míry, kde se nasypáním do míry měřil na věrtele
a měřič zároveň ověřil jeho kvalitu.

Práce na tyčové chmelnici během růstu chmele,
foto J. Wara, Žatecko, 1914