Page 114 - CZ_UNESCO_Zatec_2021_Nominace
P. 114

Technologický vývoj v sušení                       zábranami,  které  zabraňovaly  propadávání  chmele  do
             Specifický vývoj ve způsobech sušení chmele měl vliv na   nižších pater.
             stavební podobu staveb spojených se zpracováním této
             plodiny.                                           Sušení přirozeným teplem trvalo několik dní, bylo
                                                                závislé na počasí a bylo k tomu potřeba velkých prostor.
             Sušení na půdách (ve střešních prostorech)         Proto byly hledány nové úspornější způsoby sušení.
             Chmel se v  českých zemích odedávna běžně sušil    Někteří hospodáři zkoušeli zavěšovat lísky i do obytných
             rozložený na podlahách přirozeným teplem ve stínu,   staveb, kde se topilo. V roce 1858 vyzkoušel ředitel první
             protože se prokázalo, že sluneční paprsky odebírají   české zemědělské školy v  Rabíně u  Netolic, agronom
             chmelu pivovarsky užitné látky. Sušení probíhalo ve   a  organizátor František Horský (1801-1877) sušení
             všech využitelných prostorách zemědělských usedlostí   v  lískách na stojanech a  tento způsob převzala praxe
             a statků.                                          i dobová odborná literatura. Na Žatecku se koncem 19.
                                                                století místo stojanů rozšířily provazové závěsy s  oky
             V  podstřešních prostorách (na půdách) se chmel    na lísky uspořádané nad sebou jako ve stojanech.
             rozprostíral do tenkých vrstev o tloušťce 2-4 cm. Během   Usnadnila se tím manipulace s lískami a nebylo zapotřebí
             sušení se třikrát denně opatrně obracel.           tolik prostoru. I v těchto případech ještě sušení chmele
                                                                ovlivňovalo počasí.  Za suchého počasí chmel se usušil za
             Opakované  sezónní  sušení  rozprostřeného  chmele  na   2-4 dny, za vlhkého sušení trvalo až 10 dní.
             půdách lze v nominovaném statku (obou komponentách)
             doložit užitím specifických forem střešních konstrukcí se   Rozvoj v pěstování chmele se ve druhé polovině 19. století
             štíty s rozměrnými manipulačními otvory pro distribuci   projevil ve velkém stavebním rozvoji zemědělských
             chmele do podkroví a řadou tvarově typických střešních   usedlostí, jehož důsledkem jsou významné přestavby
             vikýřů sloužících k odvodu vlhkosti, která se na půdách   a adaptace existujících staveb, včetně nástaveb a/nebo
                                                                jejich přístaveb.
             při sušení chmele hromadila.
      2. Popis  Použití podkroví na sušení dokládá v komponentě 02 i řada   Již v této době, ve druhé polovině 19. století, se objevila

             dalších dochovaných detailů, jako jsou navijáky, čárky
             s počty žoků s chmelem zaznamenaných na dřevěných   potřeba  modifikovat proces  sušení chmele  tak, aby
                                                                usušené hlávky měly co nejlepší kvality. Zároveň bylo
             prvcích konstrukcí a v neposlední řadě rozložení podlah   sledováno, aby proces sušení probíhal co nejkratší dobu
    114      s  přesně položenými podlahovými deskami nebo      a  bylo méně náročné na prostor. Byly proto zkoušeny
             cihlovými dlaždicemi a zajištěnými po obvodu podklady   různé formy nuceného sušení, například situováním












































      Typický dvůr chmelařské usedlosti, kde se chmel sušil na půdě, Trnovany, poč. 20. stol.
   109   110   111   112   113   114   115   116   117   118   119