Page 115 - CZ_UNESCO_Zatec_2021_Nominace

Typická volská oka na střechách bývalých právovárečných domů, Kruhové náměstí, Žatec, 2016

dřevěných lísek s plodinou do blízkosti topenišť nebo že chmel bude kvalitní a tím dobře prodejný. Ekonomické
komínů. Písemné prameny dokládají také sušení ve výhody byly nezpochybnitelné. Horkovzdušné sušárny
specifických konstrukcích umístěných nad pivovarskými zmíněných zahraničních vzorů z anglického nebo
hvozdy nebo v upravovaných sušárnách ovoce. bavorského venkova ale nevyhovovaly již v té době
mimořádně úspěšné a objemné české produkci. Od 80.
Kolem poloviny 19. století docházelo k řadě změn, které let 19. století se proto v českých chmelařských oblastech 115
významným způsobem poznamenaly naše chmelařství. začínaly objevovat specifické stavby (nebo nová křídla
Po uvolnění od poddanských povinností (1848) měli staveb), zahrnující horkovzdušné sušárny hvozdového
sedláci více volného času. Ten mohli věnovat náročné typu s topeništěm na úrovni přízemí, inspirované svým
práci na chmelnicích, které navíc v době dobré sklizně technickým řešením pivovarskými hvozdy sloužícími ke
přinášely mimořádné finanční výnosy, nesrovnatelné zpracování sladu (i z tohoto důvodu je pro jejich označení
s žádným jiným zemědělským odvětvím. Rozloha užita paralela s tímto provozem). Oficiálně bylo v té době
chmelnic v žateckém regionu tak začala postupně patentováno několik typů těchto sušáren, které se lišily
narůstat. Byla však limitována existujícím volným zejména provedením topeniště a způsobem, jakým je
prostorem v rámci hospodářských usedlostí, který horký vzduch v sušící komoře distribuován. Dřevěné.
bylo v období sklizně možné využít pro sušení. Zároveň Takové sušárny jsou také součástí nominovaného statku.
s vlastní rozlohou chmelnic proto začala ve vesnicích
narůstat i hmota budov jednotlivých usedlostí/statků. Již Na počátku 20. století tento typ sušárny dotvořili do
existující budovy byly zvyšovány o další podlaží a v době funkční dokonalosti Jan Linhart a Jan Vltavský. Opatřili
sklizně byla veškerá ložná plocha uvnitř jejich objemu topeniště účinnými kotli, topné roury umístili do komor
využívána pro sušení chmele. Ani to však nestačilo. v několika výškových úrovních v diagonálním směru,
Řada sedláků proto hledala další možnosti, jak chmel doplnili systém větracích kanálků zajišťujících plynulou
sušit rychleji. cirkulaci teplého vzduchu, kovové lísky umístili zpravidla
do tří úrovní a vymysleli také mechanismus pro jejich
Po vzoru Anglie a Bavorska se proto od 80. let 19. století mechanické sklápění.
upírala pozornost producentů chmele na zavádění
systému teplovzdušného sušení chmele. Jeho výhody Vytvořili tak ideální systém pro zkrácení délky procesu
byly zřejmé - výrazně urychlilo celý proces (z několika sušení z několika dnů (řádově ze čtyř až deseti, v závislosti
dnů na hodiny, a to bez ohledu na počasí). Takto usušená na vnějších klimatických podmínkách) na pouhé hodiny!
plodina má navíc lepší kvalitu (s chmelem není nutné Svým inovativním řešením nové sušárny významným
tolik manipulovat, nedochází tedy ke ztrátě chmelové způsobem ušetřily nejen čas, ale i cennou lidskou sílu.
moučky, má lepší barvu, kvalitnější sušení jej dovoluje Sušárny patentu Linhart nebo Vltavský během třiceti
déle skladovat. Zásadním přínosem bylo snížení nároku let 20. století zcela opanovaly trh. Díky své mimořádné
na ložnou plochu pro sušení, teplovzdušné sušení účinnosti byly vyváženy i do ostatních chmelařských
šetřilo místo i pracovní sílu. Sušárna dávala jistotu, oblastí v Evropě (zejm. Bavorska).