Page 111 - CZ_UNESCO_Zatec_2021_Nominace

Česání chmele na tyčové chmelnice pod městskými hradbami, v pozadí jsou historického věže centra města,
Žatec, kolem roku 1900

111

Za každý odevzdaný věrtel chmele obdržel česáč
chmele chmelovou známku. Chmelové známky byly na
konci sklizně, někdy i během ní, vyměněny za peníze,
přičemž cena za jeden věrtel byla vždy dopředu pevně
stanovena. Znalý a šikovný česáč dokázal načesat až
35-40 věrtelů denně. Načesaný chmel byl ukládán do
malých žoků, nesměl se mačkat ani zatěžovat, protože
obsahoval přibližně 80% vlhkost a co nejrychleji se
odvážel k sušení.

Přes zimu se ponechávaly chmelové tyče na chmelnici
a ukládaly se do hromad ležatých, nebo stojatých kuželů
nebo pyramid.

Chmelové tyče vydržely v užívání 10 až 15 let, po této
době byly již obyčejně příliš krátké a musely být
nahrazeny jinými. Krácení tyčí bylo způsobeno tím,
že konec zapuštěný do země rychle uhníval, a proto
musely být podle potřeby před jarním zasazením tyče
přisekány. Tyč se často při větru zlomila, a to obyčejně
v místě těsně pod zemí, kde hnitím nejvíce trpěla.

V polovině 19. století došlo ve chmelařských oblastech
k revoluční změně v užívání podpůrných konstrukcí,
tato změna se významně dotkla nominovaného statku
Žatec a krajina žateckého chmele. Předrážení děr pro chmelové tyče pomocí průboje,
1. pol. 20. stol.