Page 130 - CZ_UNESCO_Zatec_2021_Nominace

Dvířka pece sušárny chmele firmy Vltavský Rakovník, strojů na polích, ve chmelnicích a pro přepravu hnojiv,
Žatecko, poč. 20. stol.
sklizně a produktů.

Potřebné chmelařské nářadí většinou zhotovovali
a dodávali místní kováři a některé menší výrobny
a továrny, například Hans Schuldes. V Žatci byla místními
řemeslníky a podnikateli vyvíjena řada variant zcela
specifických pomůcek pro zavěšování motouzů a drátků
na konstrukci chmelnic, tzv. vlčky, želízka, veverky,
kukačky. Dále to byly pomůcky ke kotvení drátků, nářadí
ke stavbě konstrukcí chmelnic, přístroje k poprašování
a postřikování při ochraně před škůdci a nemocemi,
nádoby a voznice na vodu, postřiky a močůvku (všechny
tyto etapy inovací v podobě chmelnic a hospodářských
postupů věrně zachycují rozsáhlé sbírky autentických
předmětů a technologických prvků v expozicích
Chmelařského muzea v Žatci).

Stále přetrvávala velká potřeba dělníků pro hlavní sezónní
práce. V nových sociálních a pracovních podmínkách
vznikaly nové situace a problémy při najímání česáčů
a uzavírání pracovních smluv. Bylo potřeba řešit odměny
zprostředkovatelů, ubytování, dopravu, stravování
apod. Rozvíjely se související služby ve městě, včetně
2. Popis ubytovacích kapacit různého standardu i peněžní služby
nových bankovních domů. To vše i během hospodářské
krize, nebo v pokrizovém období.

Od začátku 20. století se rychle rozšířilo sušení
130 chmele ve vytápěných sušárnách. Nejrozšířenější byly
Linhartovy a Vltavského sušárny, zejména na Rakovnicku,
Žatecku a Podbořansku. V některých oblastech to
byly Löschnerovy sušárny, záhy modernizované podle
systému Linhart. V roce 1942 se odhaduje počet sušáren
v regionu na dva tisíce.
Budova na Chmelařském náměstí (v komponentě 02)
byla slavnostně otevřena 5. října 1929. Mezi léty 1930 Místy se uplatnily sušárny s názvem Saazia, vyráběné
a 1931 byla ke známkovně přistavena správní budova v Bílině. Paralelně byly užívány Kreislovy sušárny
pro chmelařské instituce. V roce 1932 byl z iniciativy z Kněževsi či sušárny Václava Kurky z Loun. Přitom
německých chmelařů v areálu známkovny chmele poměrně dlouho se stále využívalo i sušení chmele
vybudován pomník s reliéfy tří význačných německých v lískových sušárnách.
chmelařů, organizátorů žateckých chmelařských
a zemědělských spolků konce 19. a počátku 20. století. Pokračoval i vývoj sušáren chmele. Výrobci produkovali
Byli to Hans Damm (1860-1917), Theodor Zuleger sušárny o různém výkonu a velikosti podle potřeb pěstitelů
(1858-1929) a Josef Fischer (1852-1941). a později je vybavovali novějšími technickými doplňky.
Taková modernizace probíhala i ve skladech a balírnách
Další pokrok v terénu nastal v době, kdy byly pro nové chmele v Žatci. Byly přistavovány a vestavovány komory
drátěnkové chmelnice vyvíjeny speciální radlice pro k síření chmele, které se rovněž používaly k přesoušení
orbu. Od 20. let byly zavedeny postřikovací stroje proti chmele svezeného z venkova do skladů. Docházelo též
škůdcům, nejprve potažní, později i motorové. k postupnému vybavování vícepodlažních objektů již
elektrickými výtahy a hydraulickými lisy.
Kromě inovací v sušení chmele docházelo i k rychlému
zlepšování technické a energetické vybavenosti Ochrana chmele se v období mezi válkami konstituovala
zemědělských hospodářství, produkujících chmel. jako samostatný obor. Došlo k systematickému
Hlavními zdroji energie pro pohon nářadí a strojů využívání poznatků přírodních a technických věd
i přesun a dopravu hmot ve chmelařství zůstávala síla a k jejich aplikaci při pěstování i zpracování chmele.
lidských rukou a tažná síla koní a skotu. Stále častěji se Samosprávné chmelařské organizace dospěly po
ale začaly i v zemědělství objevovat spalovací motory pro těžké odbytové krizi k poznání nezbytnosti regulace
pohon stabilních strojů a pro tah či pohon pracovních pěstování i obchodu s chmelem. Postupně došlo